Auto jsme nechali ve Valticích na parkovišti, zašli jsme na infocentrum pro další informace a pak hurá bosou nohou do přírody. No, ze začátku jsme šli ještě obutí. Sledovali jsme modré cedulky se skřítkem, až jsme přišli na rozcestí (cedulka nikde) a dali se tak nějak naslepo mezi vinohrady vzhůru ke kolonádě. Kdo nechce jít naslepo, může jít po asfaltové cyklostezce a taky tam dojde (jak jsme zjistili později).
V dáli se tyčí první záchytný bod.
Pohled na Valtice
První zastavení, sundáváme boty.
Na první zastávce se nachází pískový had a cestička z kamínků. Taky gril pro ty, co se chtějí trochu občerstvit z přinesených zásob. Rozhodli jsme se, že příště to vezmeme z druhé strany a občerstvíme se tak na konci cesty.
Na další zastávce byla dlooooooouhá klouzačka. Na můj vkus až moc dlouhá, takže já ji nezkoušela. S podobnou klouzačkou nemám moc dobré zkušenosti, takže jsem šla raději po schodech. Ale byly pěkně rozpálené.
Vedle klouzačky byly další schody. Nejdříve šiškové, pak pilinové a pak kůrové.
V domečku ze sudu jsme našli vzácný stín a po krátkém odpočinku pokračovali dál.
Na dalším zastavení nás čekala bahenní koupel.
Tohle fotilo naše dítě :)))
Kamenný labyrint
Toto je Místo smyslů, ale já bych to nazvala "Čichací schránky"
Houbová překážková dráha
Paměťová stezka
A kruh se uzavřel, končíme tam, kde jsme začali a já se kochám tím úžasným výhledem na kolonádu.
Do Valtic jsme to došli po asfaltce (cyklostezce).
Cesta má asi 5 km, vede převážně mezi vinicemi po polních (více či méně travnatých) cestách. Dá se to jít celé bosky, my jsme šli bosky asi tři čtvrtiny cesty. Ve slunečných dnech nezapomeňte vzít něco na hlavu, protože cestou je stínu pomálu a není se kde schovat. Ani na jednotlivých zastaveních není obvykle žádný přístřešek.
Kdo chce, může vzít i kočárek, cesta celkem ujde (bude to ale asi dost drncat). U klouzačky bude třeba kočárek po schodech přenést, neviděla jsem žádnou "objízdnou trasu".
Nám zdolání celé trasy s dvěma malými dětmi (4 roky) zabralo asi 4 hodiny.
