Helenčina a Ríšova studánka

Další z našich jarních výletů.

Vyrazili jsme ze zastávky Ríšova po žluté značce, kterou jsme časem vyměnili za zelenou, která nás dovedla k Helenčině studánce. Po zelené jsme pokračovali dál až k Ríšově studánce a pak Kočičím žlebem po žluté až k přehradě. Odtud MHD domů.

Sasanky

Jaterník trojlaločný čili podléška.

Dřevěné odpočívadlo u Helenčiny studánky.

Voda byla studená, dobrá a hlavně pitná.

 Plicník lékařský.

Tak ještě tři kilometry...

... a jsme tu. Ríšova studánka. Ta pitná ale není.

Doprava dolů po žluté.

Babočka paví oko.

Kačer.

Orsej jarní.

Cesta byla poměrně dlouhá, ale děti ve věku necelých 4, 5, a 6 let ji zvládly.

Pro kočárky to moc nebylo, jedině by měly ze začátku nějakého zdatného siláka, který by je vytlačil do kopce. Přemýšlely jsme i o buřtech, ale ohniště nikde nebylo a nové jsme zakládat nechtěli.

Brněnské koniklece

Malé ohlédnutí za naším jarním výletem. Na koniklece jsme vyrazili trochu pozdě, neboť děti často churaví.

Ale i tak to stálo za to. Vyrazili jsme ze zastávky Koniklecová, prošli jsme pěšinou přes chráněnou oblast a pak pokračovali po zelené do lesoparku k rozhledně a dál až na zastávku Raisova. Odtud pak domů.

Občas jsme zahlédli kvetoucí koniklec, ...

... většina jich ale vypadalo takto. Ale taky mají něco do sebe.

Kdo se pozorně podívá, na spodní větvi uvidí sojku. 

My jsme viděli tři sojky v trávě, vyfotit se ale nechal jenom jedna :))

Když jsme přešli na zelenou, viděli jsme spoustu sasanek.

A taky hrad Špilberk. Tehdy jsem zalitovala, že dalekohled zůstal doma.

Rozhledna v lesoparku. Podívat se z ní nelze, je zamčená. Kolem několik odpadků...

Jahodí.

A zase sasanky.

Bazén v lesoparku. Tam jsme se zdržely asi nejdéle. Sice byl po zimě trochu špinavý, 

ale to dětem rozhodně nevadilo. 

Datel na kmeni stromu. Viděli jsme dva, ale nepočkali na společnou fotku.

Koberec plný fialek.

Za odměnu pro malé výletníky hřiště u zastávky Raisova.

Jarní oborou

Vyrazili jsme ze zastávky Kohoutovice, hájenka a vydali se po cestě dolů z kopce. V mapě je to značeno jako naučná stezka, v terénu jsme ovšem žádnou značku neviděli. Z rozcestí Vrbovec - rybníky jsme pak šli po žluté až na šalinu do Bystrce (zast. Bystr, zoo). Celkem je to přibližně 5 km.

Cesta je zpevněná, vhodná pro kočárky. Spíš ale pro ty s většími koly.

zdroj: seznam.cz

Cestou jsme viděli krásné "domečky", 

a taky spoustu ploštic, čili ruměnic pospolných. Na ty jsme si vzali lupy,

 abychom je pořádně prozkoumali.

Pak jsme došli k výběhu s divočáky a kačenami. 

Tohle je brhlík lesní. Taky jsme viděli sýkoru. 

Tu jsme sice nevyfotili, ale pěkně nám zazpívala.

Cestou z obory na zastávku jsme odpočívali na hřišti. 

Tedy dospělí odpočívali, děti nikoli.

Vedle bylo ještě jedno hřiště. Tedy spíš posilovna. Ta je pro změnu pro dospělé.

V blízkosti je i občerstvení, takže tu asi nejsme naposledy.

Stezka pro bosé nohy

Dnešnímu výletu předcházela televizní reportáž, kterou nedávno dávali v televizi. Když jsme ji nenašli v archivu Toulavé kamery, hledali jsme informace o stezce na internetu. Nic. "Bylo to někde u Znojma", říkal manžel. Volali jsme na infocentra ve Znojmě, pak v Mikulově. Taky nic. Druhý týden našel manžel reportáž v archivu Jihomoravského večerníku. Zjistili jsme, že Stezka bosou nohou se nachází u Valtic. Takže už nám v cestě nic nebránilo.

Auto jsme nechali ve Valticích na parkovišti, zašli jsme na infocentrum pro další informace a pak hurá bosou nohou do přírody. No, ze začátku jsme šli  ještě obutí. Sledovali jsme modré cedulky se skřítkem, až jsme přišli na rozcestí (cedulka nikde) a dali se tak nějak naslepo mezi vinohrady vzhůru ke kolonádě. Kdo nechce jít naslepo, může jít po asfaltové cyklostezce a taky tam dojde (jak jsme zjistili později).

V dáli se tyčí první záchytný bod.

Pohled na Valtice

První zastavení, sundáváme boty.

Na první zastávce se nachází pískový had a cestička z kamínků. Taky gril pro ty, co se chtějí trochu občerstvit z přinesených zásob. Rozhodli jsme se, že příště to vezmeme z druhé strany a občerstvíme se tak na konci cesty. 

Na další zastávce byla dlooooooouhá klouzačka. Na můj vkus až moc dlouhá, takže já ji nezkoušela. S podobnou klouzačkou nemám moc dobré zkušenosti, takže jsem šla raději po schodech. Ale byly pěkně rozpálené.

Vedle klouzačky byly další schody. Nejdříve šiškové, pak pilinové a pak kůrové.

V domečku ze sudu jsme našli vzácný stín a po krátkém odpočinku pokračovali dál.

Na dalším zastavení nás čekala bahenní koupel.

Tohle fotilo naše dítě :)))

Kamenný labyrint

Toto je Místo smyslů, ale já bych to nazvala "Čichací schránky"

Houbová překážková dráha

Paměťová stezka

A kruh se uzavřel, končíme tam, kde jsme začali a já se kochám tím úžasným výhledem na kolonádu.

Do Valtic jsme to došli po asfaltce (cyklostezce).

Cesta má asi 5 km, vede převážně mezi vinicemi po polních (více či méně travnatých) cestách. Dá se to jít celé bosky, my jsme šli bosky asi tři čtvrtiny cesty. Ve slunečných dnech nezapomeňte vzít něco na hlavu, protože cestou je stínu pomálu a není se kde schovat. Ani na jednotlivých zastaveních není obvykle žádný přístřešek.

Kdo chce, může vzít i kočárek, cesta celkem ujde (bude to ale asi dost drncat). U klouzačky bude třeba kočárek po schodech přenést, neviděla jsem žádnou "objízdnou trasu".

Nám zdolání celé trasy s dvěma malými dětmi (4 roky) zabralo asi 4 hodiny.