ZOO Brno

Brněnskou zoo jsme dlouho míjeli. Připadala nám dost rozlehlá a to, co jsme si pamatovali z minulých let nás nelákalo k nějaké další návštěvě. Jenže časy se mění, a tak dostala brněnská zoo u naší rodiny druhou šanci.

Vyjeli jsme včas, abychom stihli odjezd prvního vláčku, který nás vyveze až nahoru. Bylo to pro nás lepší, než pořád děti popohánět do kopce nebo je nosit :)

Vláček (foto ze stránek Zoo Brno)

První zastávkou byla dětská zoo s hřištěm. Na hřišti jsou v klecích králíčci, na malém dvorku dětské zoo si můžete pohladit kozy. A vedle dětské zoo mají stáje s poníky, na kterých se mohou děti za 25 Kč i povozit.

 Dětské hřiště

Za vraty jsou zvířátka na pohlazení

Na koníkovi se mohou děti povozit

Část zoo nazvaná Safari pro mě byla trochu zklamáním. Zvířata jsou docela daleko a uprostřed výběhu mají jakousi špinavou louži, do které bych nesmočila ani prst. 

Pak jsme šli na bizony a kolem papoušků do tropického pavilonu. 

Na spoustě míst v zoo jsou pro děti podobné dětské koutky jako tento u papoušků.

Před tropickým pavilonem jsou pro děti vzduchové trampolíny, kde se ty naše docela vyřádily.

A pak už jsme mířili do Beringie, kterou jsme si nechali nakonec. Cestou jsme viděli krásné vlky v jejich výběhu. Bohužel, jsem je nestihla včas zachytit. A pak jsme hledali lední medvědy. 

A přišlo další zklamání. Myslím, že Ti dva krásní chlupáči ve výběhu hluboko pod námi si zaslouží něco lepšího, než zaplevelenou betonovou kobku. Ale možná to tak cítím jenom já, coby návštěvník a těm zvířatům je to třeba jedno..... kdoví.

 Každopádně Beringie mě potěšila. Krásný výběh pro medvědí mámu a mladé, ukázka obydlí kanadských indiánů a obydlí obyvatel tajgy.

Pod hromadou roští je ukrytá nerezová skluzavka pro děti.

Máma medvědice

Pak jsme se přesunuli k opicím. Viděli jsme ale jenom dvě.

Opice mají ale udělaný nový pavilon (teda alespoň pro mě to byla novinka). 

Pěkný, světlý s naučnými panely.

A to už byl konec. Ještě jsme si koupili suvenýry na památku (razítko a omalovánky) a taky jsme se vyfotili s těmito plyšovými kamarády. Bylo to skoro jako ve fotoateliéru.

Suma sumárum: V zoo jsme strávili nečekaně 5 a půl hodiny. Kolik jsme nachodili netuším. Na několika místech jsou záchody, na wc v Beringii mají i přebalovací pult. Cesty jsou pro kočárky celkem sjízdné, leč je to do kopce :)

Vstup se psími kamarády je (za  poplatek 30 Kč) povolen, ale do určitých expozic (tygři, vlci apod.) mají vstup zakázán. 

Po zelené do Anthroposu

V sobotu jsem vymyslela pro děti výlet na hřiště u Anthroposu. Lesem.

Výchozím bodem byla zastávka Polní u Nemocnice Milosrdných bratří. Pak jsme šli po zelené do kopce. Na konci ulice jsme zabočili doprava a šli kolem LDN a restaurace Rustikal. 

A pak touto cestou doleva.

 

Na rozcestí byl pěkný pohled na město pod námi. Ještě máme před sebou 3 km. 

Po měkkém jehličí se nám pěkně šlo. 

A viděli jsme i veverku. Několik minut seděla jak přikovaná. Už jsem myslela, že je to snad nějaká atrapa, ale pak odskákala.

Tenhle úsek byl docela drama. Úzká klouzavá cesta z prudšího kopce. Klouzalo nám to všem. Děcka šla za ruku a při každém uklouznutí se plašily.

Od pramene vedla zase dost krkolomná cesta, ale přežili jsme.

Pak jsme přešli cyklostezku a šli zase do kopce. Pak z kopce. Pak jsme pozorovali mravence a pak jsme zase došli na cyklostezku a po ní až do parku u Anthroposu.

 Nejdřív jsme šli na hřiště.

 Jsou tady originální prolézačky z nějakého umělého kamene nebo betonu či co to je.

Na jedno vajíčko se dá vylézt,...

...do druhého se dá schovat.

A malí archeologové mohou objevovat "zkameněliny".

Nechybí ani pískoviště.

A v pískovišti opět zkamenělina.

Na každém prvku je varování před úrazem a případnou smrtí v případě pádu. Bohužel pouze v angličtině.

Tomu, kdo nerozumí, musí stačit provozní řád hřiště.

Po náročném výkonu jsme se šli posilnit do kavárny Anthropos, která je umístěná při vstupu do muzea. Venku je posezení a hračky (klouzačka, houpačka, průlezka, odrážedla) pro děti, ...

... uvnitř si koupíte občerstvení. Kavárna je otevřena denně mimo pondělí. 

Suma sumárum: Cesta lesem byla příjemná. Vadily mi ale hromady odpadků kolem cesty. S menšími dětmi byly některé úseky poněkud náročné, ale šlo to. Pro kočárky je ale trasa po zelené značce nevhodná. Lepší bude využít níže položenou cyklostezku.

Rozhledna Ostrá horka

Na rozhlednu se dá asi nejlépe dostat ze Soběšic po žluté značce. Nicméně my jsme vyrazili lesní cestou ze zastávky Na kopcích údolím Zaječího potoka.

Cestou jsme pro děti uspořádali Lesní olympijské hry, aby cesta lépe utekla. Každý malý olympionik dostal kartičku s úkoly (běh, chůze po kladině, skok vysoký, skok daleký, hod šiškou, hod oštěpem) a za každý splněný úkol získal razítko. Na konci her (u rozhledny) došlo i na medaile.

Cesta byla zpevněná, přiměřeně široká, vhodná pro terénní kočárky. Jen samotná cesta k rozhledně byla dost strmá a klouzala. Dalo práci tam vylézt se čtyřmi dětmi (klouzaly a padaly do prachu cesty) a nedokážu si představit, že bych tlačila kočár. 

Já teda rozhledny nijak nemusím, takže mojí hlavní starostí bylo, aby mi děti nikam nespadly. 

Tato rozhledna, kterou jsem ale nějak nezvládla nafotit, je ke všemu ještě zcela průhledná. 

Děti ale toužily po rozhledech, tak se šlo. vylezla jsem do prvního patra a vyfotila pohled na město.

Pod nátlakem jsem vylezla i do druhého patra.

a vyfotila krajinu :) 

Pak začalo foukat a mé nebojácné dítě začalo malinko panikařit, takže jsme šli zase dolů, kde jsme si dali svačinu. 

Cestou zpět jsme potkali malé háďátko...

... a našli nějakou studánku. 

Ta nebyla v plánu. Zpáteční cestu jsme zvolili tak trochu naslepo, takže ani nevím, kudy to bylo :) Každopádně jsme se dostali zpět do výchozího bodu.

A za odměnu si půjdu koupit turistickou vizitku.