Brněnské koniklece

Malé ohlédnutí za naším jarním výletem. Na koniklece jsme vyrazili trochu pozdě, neboť děti často churaví.

Ale i tak to stálo za to. Vyrazili jsme ze zastávky Koniklecová, prošli jsme pěšinou přes chráněnou oblast a pak pokračovali po zelené do lesoparku k rozhledně a dál až na zastávku Raisova. Odtud pak domů.

Občas jsme zahlédli kvetoucí koniklec, ...

... většina jich ale vypadalo takto. Ale taky mají něco do sebe.

Kdo se pozorně podívá, na spodní větvi uvidí sojku. 

My jsme viděli tři sojky v trávě, vyfotit se ale nechal jenom jedna :))

Když jsme přešli na zelenou, viděli jsme spoustu sasanek.

A taky hrad Špilberk. Tehdy jsem zalitovala, že dalekohled zůstal doma.

Rozhledna v lesoparku. Podívat se z ní nelze, je zamčená. Kolem několik odpadků...

Jahodí.

A zase sasanky.

Bazén v lesoparku. Tam jsme se zdržely asi nejdéle. Sice byl po zimě trochu špinavý, 

ale to dětem rozhodně nevadilo. 

Datel na kmeni stromu. Viděli jsme dva, ale nepočkali na společnou fotku.

Koberec plný fialek.

Za odměnu pro malé výletníky hřiště u zastávky Raisova.

Hřiště v Obřanech

Tohle hřiště jsme objevili o prázdninách, když jsme kolem náhodou projížděli. Druhý den jsme se se vrátili, abychom si to tu opřádně užili. Hřiště je hned u zastávky autobusu (Obřany - sídliště), takže s dopravou nebyl problém.

V jedné části je hřiště pro menší děti s klouzačkou, houpačkami, kolotočem a pískovištěm.

Vedle je hřiště na basket a za ním je část spíš pro větší děti.

Tam je houpadlo a houpačka, ale hlavně: lanová dráha.

Tu u nás nemáme, takže jsme si ji pořádně užili.

Hřiště bylo v době našeho pobytu čisté a nezničené. Kolem vede chodníček, po kterém mohou děti jezdit na kole, nevjedou do silnice a rodiče na ně dobře vidí. Vedle hřiště je taky obchod s potravinami (pro případ, že vám dojde svačina :))

Po zelené do Anthroposu

V sobotu jsem vymyslela pro děti výlet na hřiště u Anthroposu. Lesem.

Výchozím bodem byla zastávka Polní u Nemocnice Milosrdných bratří. Pak jsme šli po zelené do kopce. Na konci ulice jsme zabočili doprava a šli kolem LDN a restaurace Rustikal. 

A pak touto cestou doleva.

 

Na rozcestí byl pěkný pohled na město pod námi. Ještě máme před sebou 3 km. 

Po měkkém jehličí se nám pěkně šlo. 

A viděli jsme i veverku. Několik minut seděla jak přikovaná. Už jsem myslela, že je to snad nějaká atrapa, ale pak odskákala.

Tenhle úsek byl docela drama. Úzká klouzavá cesta z prudšího kopce. Klouzalo nám to všem. Děcka šla za ruku a při každém uklouznutí se plašily.

Od pramene vedla zase dost krkolomná cesta, ale přežili jsme.

Pak jsme přešli cyklostezku a šli zase do kopce. Pak z kopce. Pak jsme pozorovali mravence a pak jsme zase došli na cyklostezku a po ní až do parku u Anthroposu.

 Nejdřív jsme šli na hřiště.

 Jsou tady originální prolézačky z nějakého umělého kamene nebo betonu či co to je.

Na jedno vajíčko se dá vylézt,...

...do druhého se dá schovat.

A malí archeologové mohou objevovat "zkameněliny".

Nechybí ani pískoviště.

A v pískovišti opět zkamenělina.

Na každém prvku je varování před úrazem a případnou smrtí v případě pádu. Bohužel pouze v angličtině.

Tomu, kdo nerozumí, musí stačit provozní řád hřiště.

Po náročném výkonu jsme se šli posilnit do kavárny Anthropos, která je umístěná při vstupu do muzea. Venku je posezení a hračky (klouzačka, houpačka, průlezka, odrážedla) pro děti, ...

... uvnitř si koupíte občerstvení. Kavárna je otevřena denně mimo pondělí. 

Suma sumárum: Cesta lesem byla příjemná. Vadily mi ale hromady odpadků kolem cesty. S menšími dětmi byly některé úseky poněkud náročné, ale šlo to. Pro kočárky je ale trasa po zelené značce nevhodná. Lepší bude využít níže položenou cyklostezku.

Park kolem Špilberku

Našla jsem fotky z prvních teplých dní. Tak dodatečně vkládám náš minivýlet na Špilberk. Bylo hezky, a tak jsem vyrazili do parku, který máme trochu "z ruky". Ulicí Pellicovovu jsem došli na malé hřišťátko s dřevěným hradem. Věž a skluzavku spojuje lanová lávka. Zvládnou ji děti odhaduji od tří let, naše dvouletá prďola ji s pomocí zvládla taky. 

Když se děti vyřádily, pokračovalo se dál, na druhé hřiště. Obě hřiště spojuje tzv. kočárková cesta, což ocení rodiny s kočárky (jak už název napovídá). My jsme se ale vydali jinudy. V dobré víře jsem vedla děti k hradu, kde je jezírko s malým vodopádem. Těžko říct, zda ještě nezačala sezóna, ale jezírko bylo tak odpudivé, že jsem ho raději nefotila :) Všude napadané listí a špína a vodopád taky netekl.

Nakonec jsme došly k druhému hřišti. Spousta prolízaček, houpačky a pískoviště. 

Na první pohled to vypadalo velmi lákavě.....,

... na druhý pohled zase tak ne. U laviček pohozené odpadky a ...

... kolem psa i střepy z rozbité lahve. Děti ale pes zaujal, tak jsme prostě dávali velký pozor, aby do nich náhodou nespadly. Raději jsme poodešli na druhý konec hřiště, kde bylo víc čisto.

Za malým plůtkem je pro děti ještě dřevěná lanová dráha, ale tu jsem nenafotila. A se začala vztekat a nezbylo, než ji odnést na nějaké klidné místo a počkat, až ji to přejde. Pak už jsme jeli domů.

Několik metrů za lanovou dráhou je ještě fit park pro dospělé s různými posilovacími a protahovacími prvky.

Celkově jsem byla z návštěvy parku zklamaná, ale určitě se sem ještě podíváme. Snad už bude fungovat ten vodopád. 

Odhadem jsme nachodili asi 2 km.

S kočárky to bude nejlepší po kočárkové cestě. Pokud se budete chodit jen tak nazdařbůh, narazíte občas i na schody.