Obří akvárium v Hradci

Při cestě do Krkonoš jsme si udělali přestávku v Hradci Králové. Trochu jsme nakrmili děti a šli do obřího akvária. Naštěstí jsme zadali do navigace adresu, protože jinak bychom asi dlouho hledali. Nějakou směrovací jsem teda nikde neviděla.

No, ale jak to říct? Moc nadšení jsme teda nebyli. Naštěstí jsme vychytali nějakou slevovou akci, jinak by mě těch peněz bylo i líto. Chápu, že provoz akvária něco stojí, ale za ty peníze jsem čekala trochu víc.

Rybičky byly hezké, poprvé v životě jsme viděli i rejnoka naživo. V místním obchůdku je možné zakoupit i krmení a rybičky nakrmit.

Akvárium má spodní prosklenou část, kam se dá jít i s kočárkem a taky horní část s mostkem, odkud je možno krmit rybičky. Tam se jde ale po úzkých schodech, takže pro kočárky je to nevhodné.

Stezka pro bosé nohy

Dnešnímu výletu předcházela televizní reportáž, kterou nedávno dávali v televizi. Když jsme ji nenašli v archivu Toulavé kamery, hledali jsme informace o stezce na internetu. Nic. "Bylo to někde u Znojma", říkal manžel. Volali jsme na infocentra ve Znojmě, pak v Mikulově. Taky nic. Druhý týden našel manžel reportáž v archivu Jihomoravského večerníku. Zjistili jsme, že Stezka bosou nohou se nachází u Valtic. Takže už nám v cestě nic nebránilo.

Auto jsme nechali ve Valticích na parkovišti, zašli jsme na infocentrum pro další informace a pak hurá bosou nohou do přírody. No, ze začátku jsme šli  ještě obutí. Sledovali jsme modré cedulky se skřítkem, až jsme přišli na rozcestí (cedulka nikde) a dali se tak nějak naslepo mezi vinohrady vzhůru ke kolonádě. Kdo nechce jít naslepo, může jít po asfaltové cyklostezce a taky tam dojde (jak jsme zjistili později).

V dáli se tyčí první záchytný bod.

Pohled na Valtice

První zastavení, sundáváme boty.

Na první zastávce se nachází pískový had a cestička z kamínků. Taky gril pro ty, co se chtějí trochu občerstvit z přinesených zásob. Rozhodli jsme se, že příště to vezmeme z druhé strany a občerstvíme se tak na konci cesty. 

Na další zastávce byla dlooooooouhá klouzačka. Na můj vkus až moc dlouhá, takže já ji nezkoušela. S podobnou klouzačkou nemám moc dobré zkušenosti, takže jsem šla raději po schodech. Ale byly pěkně rozpálené.

Vedle klouzačky byly další schody. Nejdříve šiškové, pak pilinové a pak kůrové.

V domečku ze sudu jsme našli vzácný stín a po krátkém odpočinku pokračovali dál.

Na dalším zastavení nás čekala bahenní koupel.

Tohle fotilo naše dítě :)))

Kamenný labyrint

Toto je Místo smyslů, ale já bych to nazvala "Čichací schránky"

Houbová překážková dráha

Paměťová stezka

A kruh se uzavřel, končíme tam, kde jsme začali a já se kochám tím úžasným výhledem na kolonádu.

Do Valtic jsme to došli po asfaltce (cyklostezce).

Cesta má asi 5 km, vede převážně mezi vinicemi po polních (více či méně travnatých) cestách. Dá se to jít celé bosky, my jsme šli bosky asi tři čtvrtiny cesty. Ve slunečných dnech nezapomeňte vzít něco na hlavu, protože cestou je stínu pomálu a není se kde schovat. Ani na jednotlivých zastaveních není obvykle žádný přístřešek.

Kdo chce, může vzít i kočárek, cesta celkem ujde (bude to ale asi dost drncat). U klouzačky bude třeba kočárek po schodech přenést, neviděla jsem žádnou "objízdnou trasu".

Nám zdolání celé trasy s dvěma malými dětmi (4 roky) zabralo asi 4 hodiny. 

Loučeň - zámek a labyrintárium

Už dlouho jsem chtěla vyjet za labyrinty.  tento víkend na to konečně došlo. Bohužel fotek moc nemám. Byli jsme tak zaujati prolézáním, že na focení moc nedošlo. Více fotek (a hezčích) najdete ve fotogalerii na stránkách zámku Loučeň.

Během příprav jsem z domu zarezervovala dětskou prohlídku zámku. Naši skupinu doprovázela kněžna a cestou dovolila dětem usednout ke slavnostní tabuli v jídelně, později i do zámecké školní lavice.

Po zhruba hodinové prohlídce jsme šli něco pojíst do zdejší osvěžovny pod názvem Vtipná kaše. Škoda, že jsme si tu kaši nedali, možná by byla lepší, než čápi s mákem. Nevím, jestli to tak má být schválně, ale jídlo bylo dost neslané.

No a pak už hurá do bludišť a labyrintů. Labyrinty jsou v rozlehlém parku, cestou je i pár míst na odpočinek pro unavené nohy. 

Na Loučeni jsme strávili celé odpoledne a ani jsme nestihli všechno projít. Takže se tam ještě někdy podíváme. 

Pro kočárky je park dobře sjízdný, počítejte ale spíš s lesními cestami, nikoli dlážděnými. WC najdete v zámku u Vtipné kaše a na informacích za pokladnami při vstupu do zámku.

Arboretum Křtiny

Minulou neděli jsme vstávali hodně pozdě. Ale i tak se nám zachtělo na výlet. Takže jsme po vydatné snídani vyrazili do arboreta u Křtin. Dojede se tam pohodlně autem (je to mezi Křtinami a Jedovnicemi), u vstupní brány je malé parkoviště. Kdo zapomněl na svačinu, může si u vstupu koupit pití a tatranku.

Vstupné stojí 30 Kč pro dospělé a 10 Kč pro děti.

Našim dětem jsme připravili pár úkolů, za každý splněný úkol dostaly razítko. 

Takže první úkol: kdo doběhne až k tátovi, dostane razítko. Další úkoly: skok do dálky, přechod po kládě, hod šiškou na cíl, stavění věže z klacíků a chůze na boso.

To, že jsme vyrazili v poledne mělo výhodu v tom, že jsme byli v lese úplně sami. Že by byli všichni u bazénu? 

Vydali jsme se na velký okruh, zabralo to asi hodinu a půl chůze.

V půli cesty jsme vyzuli boty a šli bosky.

Pro tyhle nožky to byl docela problém, ze začátku docela štítivě našlapovaly.

Tyhle nožky by za razítko udělaly téměř cokoli a vesele si vykračovaly.

Cestou jsme viděli spoustu pěkných dřevěných plastik. Tyhle šišky byly perfektní.

 Výlet byl super. Viděli jsme mraveniště, spoustu stromů a kytek a pár hub. Kdo chce jet s kočárkem, klidně může. Cesty jsou dostatečně široké. Zabloudit není kam, jdete pořád po cestě a sledujete směrovky. Cesta velkým okruhem nám zabrala asi hodinu a půl, ale nikde jsme neodbočovali (třeba ke studánce nebo pomníku).

A jako odměnu jsme si koupili pexetrio. 

Zrcadla v Olympii

Když bylo pod mrakem, vyrazili jsme do Olympie, než tam skončí výstava optických klamů 

(trvá do 30.6.2013). Docela jsme se nachodili, protože všechny prvky byly rozmístěny po celé Olympii.

Takže jsme hledali a hledali a prochodili všechny chodby.

Cestou jsme zkusili různé kaleidoskopy (u Elektrowordu a Lindexu), ale nejvíc nás to bavilo u pokřivených zrcadel. Najdete je u obchodu KappAhl. A kromě pokřivených tam byla i dvě nekonečná zrcadla, kreslení do písku a kreslení tužkou podle odrazu v zrcadle a polopropustné zrcadlo. Prostě spousta legrace na jednom místě. 

Vyduté zrcadlo u dm drogerie

Kreslení do písku

Polopropustné zrcadlo

Zkroucené zrcadlo a nekonečné zrcadlo

Obejít všechny prvky nám zabralo s malými dětmi asi hodinu, ale ve zdejším terénu z toho dost bolely nohy. Na druhou stranu tady nemají problém rodiče s kočárky a k záchodu vás dovedou ukazatele :))